Ti z vás, kteří se nemohli zapojit do dražby na našem benefičním festivale a chtějí pomoci k realizaci dostavby mateřské školky v Kamerunu, nechť své dary zasílají na náš trasparentní účet 2323232307/5500, ze kterého tyto finanční prostředky následně pošleme řediteli této mateřské školy Ernestu Vunonovi, který projekt dostavby své školky řídí.

Sedím v chýši, která mi po dobu tří týdnů slouží jako plně funkční kuchyň, dým, který stoupá z rozpáleného ohniště mi téměř neumožňuje rozeznávat obličeje na druhé stráně chatrče, ale přesto jasně vidím to, co místní farmáře, kteří hospodaří zde vysoko v horách v oblasti Kedjom-Keku tíží, nebo tížit začne. Snažím se jim vysvětlit, co se stane, když budou pokračovat takovým tempem, jako doposud, s kácením a vypalováním zdejších vzácných mlžných lesů. Chápavě přikyvují a zřejmě si i opravdu uvědomují hlavní problém, který může nastat v případě úplné destrukce těchto lesů. Mlha, která v nich celoročně panuje a díky které tyto lesy dostaly název, sama napovídá, co je hlavní předností těchto lesů, zadržují obrovské množství vláhy, bez které je téměř nemožné na těchto místech přežívat. Jako všechny organismy i lidé potřebují k životu vodu a to nejen pro vlastní potřebu, ale i pro pěstování různých plodin, které jim slouží jako obživa. Jak zastavit drancování a pomoci obnově těchto lesů, ptám se sám sebe a zároveň farmářů. Odpověď je oboustranně shodná: vybudovat školu přímo v horách, pro děti místních obyvatel i je samotné, protože ta tu chybí a je zde proto vysoké procento lidí zcela negramotných. Děti i jejich rodiče se musí starat o chod hospodářství a je proto ve většině případů nemožné posílat je do vzdálených škol.

Po návratu domů se mi tyto věty několiksetkrát vracejí a nenechají mě spát. Po týdnu rozmýšlení jak na to a co s tím, zakládám na jedné sociální síti skupinu z názvem Kedjom-Keku s popiskem pomožme postavit školu v Africe. První kdo se mi ozývá je Jožka Petr, který má několikaleté zkušenosti s prací v neziskovém sektoru, druhá Nikola Kadlecová, která oplývá zkušenostmi s pořádáním vernisáží a koncertů na území města Liberce. První schůzka, která se uskutečnila 3 dny po Vánocích loňského roku, proběhla ve znamení toho o co nám jde a jak na to. Dohodli jsme se, že v rámci snazšího organizování čehokoli založíme občanské sdružení s příznačným názvem Kedjom-Keku. Tak jsme i učinili a začali spřádat plány jak získat prostředky na dostavbu mateřské školy a výstavbu nové školy vybudovanou přímo v horách. Rozhodli jsme se, že uspořádáme dražbu fotografií, které byly pořízeny přímo v oblasti, do které poputuje naše pomoc. Abychom nalákali více lidí oslovili jsme dívčí bubenickou kapelu Femaleafrobeat, zdali by před benefiční aukcí nezahrály. Následoval sled událostí, v jehož důsledku došlo k povýšení benefiční dražby na malý festival africké kultury, hudby a tance.

Přijíždíme na zahradu Lidových sadů v objektu PKO (Park kultury a oddechu) v Liberci. Zelená barva dominuje celému prostoru, lehce odrostlá tráva a stromy porostlé hustým listovím působí uklidňujícím a příjemným dojmem. Naše největší všemi vyslovované přání se hned po příjezdu začíná plnit. Tmavošedá mračna se začínají protrhávat a do jejich puklin se vkliňuje azurová modř. Začínáme s přípravami. Stavba největšího stanu nad hlavním hledištěm je i přes příjemné novinky ohledně stavu oblačnosti nutným rozhodnutím. Na příjezdu je několik prvních dobrovolníků a dobrovolnic. Přípravy nabírají obrátky a vše se úspěšně chylí ke zdárnému konci.

První návštěvníci se začínají trousit již před jednou hodinou, která byla stanovena jako začátek celé benefice. Mají možnost shlédnout prodejní stánky s výrobky z dílen v Namibii, etno oblečení, náušnice a přívěšky vyráběné libereckými umělci a mnoho dalšího. Po celém obvodu terasy PKO je vystaveno několik desítek fotografií z Kamerunu, obrazů z Tanzánie, obrazů namalovaných malířkou Radu Tesero a libereckými umělci. Na rozpálených uhlících a plápolajícím ohni, který díky mokrému dřevu vydává hlasité syčení se pomalu ohřívá originální africké jídlo s pracovním názvem Ingusy s tradiční přílohou fufu. V blízkosti výdejny nefalšovaného afrického pokrmu stojí indiánské teepee, kde se schází lidé na posezení u čaje či vodní dýmky. Nechybí ani nejoblíbenější česká ale i kamerunská tekutina k pití, pivo.

První hodinu festivalu mají přicházevší možnost prohlédnout a ochutnat vše co jim nabízíme a od druhé hodiny je navíc čeká africká pohádka o pravdě a lži v podání pražského amatérského divadelního souboru „Parník v krabičce“. Na své si u ní přišli nejen nejmladší diváci, ale poučení zde jistě našli i jejich rodiče, či prarodiče.

Na scéně se objevují moderátoři celé benefice, kterými jsou Martin Kříž, předseda o.p.s. čokoládové děti, která si klade za cíl snažší integraci čokoládových čechoafričanků z dětských domovů do společnosti a jeho mladší milá kolegyně Viktorie Vávrová, pro kterou to bylo vůbec první a my věříme, že ne poslední moderátorské vystoupení. Představují první tanečně hudební soubor, který se zde v průběhu dnešního již slunečného odpoledne a podvečera představí. Je jím uskupení Dideau, které má připraveno hodinové víření bubnů a tanečnic v západoafrickém rytmu. V průběhu vystoupení se tanečnice převlékají do několika různých kostýmů a nejen mužská část publika nemůže od  této živelné hudebně taneční skupiny odtrhnout oči.

Na 400 návštěvníků přišlo podpořit dostavbu mateřské školy v severozápadním Kamerunu v oblasti Kedjom-Keku

Přicházejí další a další návštěvníci a v tuto chvíli je zde již přes 250 lidí. Čeká je nyní stoprocentně dívčí vystoupení bubenické kapely Femaleafrobeat. Opět v západoafrických rytmech rozpohybují nejednoho návštěvníka. Od pěti hodin odpoledne se všichni těšíme na jeden z vrcholů benefice, modní přehlídka oděvů z tradičních kamerunských látek, o jejichž navrhnutí a ušití se postarali studenti oboru módního návrhářství a šperku Technické univerzity Liberec Ajax Šrejmová, Zuzka Jurová, Zuzana Kedroňová, Ondřej Ludín, Nikola Kadlecová, Filip Menšl, Lubica Skalská a Anna Poláková. Kdo mohl tušit, že tento vrchol bude sahat tak vysoko. Už první modely napovídají, že laťku nasadili tito mladí umělci prostřednictvím krásných modelek hodně vysoko. Pestrobarevnost a nápaditost šatů, sukní, košil, kalhot ale i kabelek upoutávaly zraky všech přítomných lidí. Právem si vysloužili nekončící aplaus publika, které si modelky i návrháře po skončení přehlídky vyžádali znovu na podium. Následuje vystoupení kapely s názvem Marimba mama (původně africký bicí hudební nástroj), které k různým druhům afrických bubnů a jiných původem afrických nástrojů přidali saxofon a příjemný vokál půvabné zpěvačky.

Výtěžek dražby je 20 tisíc korun a ty poputují na dostavbu mateřské školy v Kedjom-Keku

V této chvíli se na benefičním festivalu nachází téměř 400 lidí, kteří přišli podpořit projekt dostavby mateřské školky v severozápadním Kamerunu. Vysvětlení proč je důležité stavět školy a chránit les v Africe nám poskytl ornitolog z katedry Ekologie z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Onřej Sedláček prostřednictvím prezentace a jeho poutavé přednášky. K získání prostředků na dostavbu školky jsme připravili na sedmou hodinu podvečerní dražbu oděvů, které lidé mohli spatřit na módní přehlídce přibližně před hodinou a půl, několika desítek fotografií pořízených v průběhu vědeckých expedic do Kamerunu a několika obrazů z africkým nádechem. Ceny v aukci některých šatů a fotek se vyšplhaly až přes tisíc korun a celkově se nám díky několika aktivním kupujícím podařilo vydražit celkem dvacet tisíc korun českých, které poslouží na opravu střechy, výstavbu nové toalety i vylepšení vybavení školky v oblasti Kedjom-Keku. Po úspěšné dražbě následuje vystoupení nejenergičtější kapely Tiditade, která roztančí snad každého. Večer na zahradě PKO zakončila velkolepá fireshow za doprovodu afrických rytmů. Po desáté hodině se vše přesouvá na terasu a program pokračuje avizovanou afterparty v podání liberecké skapunkové partičky z Liberce DooWhenBlade, po kterých se představí taktéž liberecké uskupení experimentalcabaret prostřednictvím Djs DaRoot a Hajnator. Po třetí hodině ranní ukončujeme celou akci a jdeme spát, abychom ráno čerství mohli poklidit a zamést za sebou stopy. Mé poděkování patří především Jožkovi Petrovi, Jirkovi Hlinkovi a Nikole Kaldecové, kteří se největší měrou podíleli na oragnizaci a chodu celého beefičního festivalu a díky jímž byl výsledek takový jaký byl. Dále bychom chtěli poděkovat následujícím subjektům, rodinám a osobám. Hlavním partnerem a sponzorem benefiční akce Na kopečku v Africe chtějí školní lavice je liberecký prodejce mobilních telefonů Mobilplus se sídlem v paláci Dunaj na Soukenném námestí, dalšími partnery byl vedoucí katedry Ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Prof. Vojtěch Jarošík, obchod s hutním materiálem armovna akciová společnost Feromax, M-stavby s.r.o. Mediálními partnery byly populárně naučný časopis 100+1, inzertní noviny Metropol a liberecké rádio Dobrý den, celý festival se konal pod záštitou náměstka primátora města Liberce pana ing. Červinky a s podporou kulturního fondu statutárního města Liberec. Velký dík patří také lidem, kteří se přímo zapojili do dražby fotografií a šatů a to hlavně studentům a pedagogům z katedry Ekologie Ondřeji Sedláčkovi, Davidu Hořákovi, Ditě Hořákové, Davidu Storchovi, Janě Vokurkové, Mišovi Ferencovi, dále pak Vlastě Vyčichlové, Pavle Mikešové, Evče Chmelařové, Kláře Budkové, Víťovi Steklému, Mácovi a spoustě dalším, které bohužel neznám jménem.

(foto Ondřej Sedláček)

Za tuto iniciativu moc děkujeme!

O látkách, šití a benefici napsal již podruhé čtrnáctideník Metropol. I jim tímto děkujeme.

Radu Tesaro je malířka žijící v Zambii. Používá převážně techniku olejomalby na plátno, pracuje jen paletovým nožem. Její obrazy jsou zaměřeny na africkou tématiku – portréty, krajiny a divokou zvěř. Vystavovala již v Kanadě, Německu, Zambii a v Čechách.

Radu se narodila v roce 1979 v Praze. Po skončení střední školy odešla jako au-pair do Německa, kde studovala německý a anglický jazyk a také se věnovala hře na klavír. Na doporučení známých uspořádala několik soukromých i veřejných koncertů. Do jejího repertoáru patřila nejenom klasika, romantické období, pop-music, ale hlavně Ragtimy. Díky širokému záběru získala mnoho přátel z různých společenských kruhů. V této době se začala věnovat též kresbě a fotografii.

Při cestách po středním a jižním Německu hrála Radu v různých klubech. Při jednom rozhovoru se nabídla, že podle fotografií hudebníků namaluje jejich portréty na stěny blues-clubu. Tyto portréty byly tak zdařilé, že dostala mnoho objednávek na nástěnné malby v různych klubech.

V roce 2000 cestovala Radu po Novém Zélandu, kde se také utvářel její vztah k přírodě, tvarům a a hlavně barvám. V roce 2001 odcestovala do Toronta a tam se již intenzivně věnovala malbě a studovala klasickou malbu a kresbu ve studiu MJA (Michael John Angel Studios). Vystavovala v galeriích a klubech a zúročila také hru na klavír při pořádání koncertů a vernisáží. Od roku 2002 cestovala mezi Prahou a Torontem. V Praze měla první výstavu v roce 2003.

V roce 2004 odcestovala z Kanady do Zambie. Nyni již několik let žije v Zambii, ale často navštěvuje i Českou republiku. V Zambii maluje, vystavuje, dává hodiny klavíru a traví volný čas se svou dcerou.

Více informací a prodejní galerie na http://rrkirbyart.com.

Tímto mnohokrát děkujeme!!

Stánek „Umění z Tanzanie a Keni“ – dřevěné sošky z kmene Makonde, obrazy malířů Tingatinga, výrobky z mastku z Keni, látky, batiky a šperky. www.ilonaf.cz

Stánek – člověk v tísni

Od ledna 2004 provozuje společnost Člověk v tísni v regionu Karas na jihu Namibie komunitní centrum a chráněnou dílnu, kde zaměstnává především lidi z rodin postižených HIV/AIDS a TBC.

V dílně se klienti učí rozvíjet své rukodělné dovednosti a výrobky (šperky, tašky, dekorativní bytové předměty, hračky atd., s použitím tradičních technik a místních přírodních materiálů) se prodávají jak v Namibii, tak České republice, a získávají si čím dál více příznivců nejen pro sebe samotné, ale i pro „příběh“, který za nimi stojí. Řemeslná výroba vychází z tradičních dovedností kmene Namů a Křováků a tak tyto polozapomenuté dovednosti obnovuje a zároveň umožňuje chudým lidem ze slumu Tseiblaagte vydělat si peníze na živobytí pro sebe a své rodiny. Celý příjem z prodeje plyne zpět do dílny, aby alespoň částečně pokryl náklady na výrobu (platy klientů, materiál, provozní náklady…)

V roce 2009 započal proces osamostatňování dílny, který úspěšně vyústil v založení místní neziskové organizace Karas Huisen Crafts (slovo Huisen v Nama jazyce znamená svépomoc) s vlastním logem a identitou.

Více info na : www.nama.cz nebo na Facebooku pod názvem Karas Huisen Crafts

Stánek o.p.s. Jeden svět

Obecně prospěšná společnost JEDEN SVĚT je první nevládní neziskovou organizací, která v České republice realizuje myšlenku FAIR TRADE. V roce 1994 ji založily vinohradský a jarovský sbor ČCE /původně jako nadaci/.  Pomoc chudému světu se realizuje ve dvou Obchůdcích Jednoho světa /Korunní 60, Praha 2 a Klimentská 18, Praha 1/ prodejem řemeslných výrobků z 36 zemí Afriky, Latinské Ameriky a Asie. Společnost pracuje na dobrovolnické bázi a čítá na 20 spolupracovnic. Prodej ale není výhradním posláním společnosti. Při prodeji dostávají zákazníci i informace o lidech a zemích, ze kterých zboží pochází, osvěta a předávání informací se uskutečňují na besedách, ke kterým  jsou zástupci Jednoho světa zváni, na  prodejních akcích, trzích či konferencích. Nosnou myšlenkou není obdarovávání potřebných, ale vytvoření spravedlivých podmínek a partnerských obchodních vztahů na mezinárodním trhu. Přestože myšlenka FAIR TRADE získává – především na trhu s kávou, čajem a dalšími potravinami – překvapivě mnoho zájemců, zůstávají Obchůdky jednoho světa zatím jedinými, které se specializují především na řemeslné výrobky.

Stánek Diakonie ČCE v Litoměřicích

Stánek Fifle – šperky

fifle.mwl.cz

Stánek Lucie Matějková

batikovaná trička a další textil

Stánek Etnoshop

http://obchodnipalackorunaliberec.cz/obchody/Saibaba/saibaba.html

Stánek Jana Voňková, Anička Poláková – šperk

http://www.fler.cz/jaila

Stánek Marta – šperk

http://www.facebook.com/album.php?aid=41690&id=1383824904

Stánek ASLI

http://www.asli.cz/

Prohlašujeme dnešním dnem veřejnou sbírku „Na kopečku v Africe chtějí školní lavice“ za zahájenou. Veškeré finanční prostředky, které se nám podaří nashromáždit budou použity na podporu vzdělávací infrastruktury v oblasti Kedjom-Keku v severozápadním Kamerunu. Máte několikero možností jak přispět a tento projekt podpořit. Můžete zaslat jakýkoli finanční obnos na náš lehce zapamatovatelný sbírkový účet 2323232307/5500, nebo 22. května 2010 přijít do Lidových sadů v Liberci na námi pořádaný benefiční festival africké kultury, hudby a tance, kde budete mít možnost vydražit fotografii pořízenou přímo v této oblasti (děti, krajiny, zvěř i rostliny), obraz s africkou tématikou, případně šaty, kraťasy a košile ušité z tradiční kamerunské látky. I výtěžek z této dražby poputuje na náš výše uvedený sbírkový účet.

Všichni jste tímto srdečně zváni!

Aneb medialním partnerem benefičního festivalu „Na kopečku v Africe chtějí školní lavice“ se stává časopis 100+1. Od zítřka si můžete zakoupit nové číslo tohoto čtrnáctideníku a přečíst si o nás více.

Článek v elektronické podobě naleznete ZDE!!!